Jsou právě rodiče ti, kdo stojí jako překážka ve vašem vztahu? Jak je dobré se s tím vyrovnat a co je dobré udělat?
Na to, že jsou zvířátka části naší společnosti nechtěnou přítěží jsme si již asi zvykli. Ale co na to říct, když zjišťujeme, že podobnou přítěží jsou podle některých i rodiče? Podle zbytku slušnosti a výše finančních rezerv jsou v době prázdnin staří lidé umísťování do různých ústavů a zařízení. V nemocnicích pravidelně v letních měsících zaznamenávají zvýšený počet hospitalizovaných lidí s jejichž vyzvednutím ani po dovolené mladí příliš nepospíchají. Vždyť jejich rodiče mají nonstop opatrování s pravidelnou stravou. Tak co by ještě chtěli? Dotyčné spekulanty asi příliš netrápí, že se na opravdu nemocné nemusí dostávat lůžek a musí na hospitalizaci čekat.
Zkusme se pozastavit nad způsobem, jakým jednáme se svými rodiči. V naší současné společnosti asi nemá význam odvolávat se na desatero přikázání a v něm na ono „cti otce svého i matku svou“. Možná by se tedy dalo apelovat na svědomí? Při rozhovorech s lidmi ve věku od třiceti do čtyřiceti let jsem ale zjistila, že svědomí je klidné i když je rodič brán jako malé dítě a občas i odložen. Je smutné, že některé netrkne špatnost jejich postoje i v případě, že v těchto souvislostech dokonce překračují právo.
Jaká je vlastně společenská norma těchto dní? Jaký postoj vůči starým lidem vůbec je dnes normou a tedy „normální“? Nezlobte se, ale zdá se mi, že celá společnost je jakoby ve vleku. Jsme někam vlečeni. Nelíbí se nám kam, ale jdeme poslušně. Mám teď konkrétně na mysli preferování mládí na úkor stáří. Jakoby moudrost získána dekádami poctivého žití neměla ve srovnání s naprosto nepodloženou sebedůvěrou mládí žádnou cenu. Uvědomme si, že pokud si přestaneme vážit seniorů a pokud se na ně nebudeme obracet s žádostí o radu, tak za to jako společnost nutně zaplatíme. Jen s léty se ukazuje pravá hodnota věcí. Važme si proto svých rodičů a pečujme o ně s láskou, kterou si zaslouží.