Míša nikdy neměla štěstí v lásce. Táhlo jí na čtyřicet a už dobrých pár let neměla chlapa. Když jí bylo 18, měla svůj první vztah, ve kterém se hluboce zklamala a vlastně už od té doby si nemohla najít nikoho, s kým by to klapalo nějak víc. Věděla, že se bojí, že se nedokáže pořádně otevřít a začít někomu důvěřovat. Chtěla to, ale myslela, že se to stane, tak nějak samo od sebe. To se však nikdy jenom tak samo od sebe nestane, je potřeba na sobě makat a jít tomu štěstíčku tak trochu naproti, jak se říká.

Naštěstí si to uvědomila a začala na sobě vědomě pracovat, uvědomila si, že se nemá čeho bát, že vlastně už nemá, co ztratit jenom získat a zjistila hlavně to, že ten nejdůležitější vztah který má, je ten který má sama se sebou. Po pár měsících vědomé práce samé se sebou zjistila, že je vlastně šťastná, že se má skvěle, těší se z maličkostí a taky to, že kdyby se objevil nějaký muž, bude jenom ráda, ale šťastná je taky bez něho.

A tohle byl přesně ten moment, kdy se objevil Honza. Potkali se na jedny firemní párty. Slovo dalo slovo, na druhý den už spolu seděli u řeky a povídali si dlouhé hodiny. Láska na první pohled. Jako z filmu. Spojoval jej taky jeden netradičný koníček – bylinky, sbírali je, sušily, vyráběli různé čaje, sirupy ale taky bylinné masti.

Honza měl 45, byl rozvedený, měl dvě děti. Míša si myslela, že děti už nebude chtít, ale on se tomu až tak nebránil. Zamiloval se do ní jako malý kluk. Po půl roce Míša otěhotněla a narodily se jim hned dvě nádherné holky. Dnes je to deset let, co jsou spolu a stále tvoří dokonalý pár. Na lásku se oplatí čekat, nepozná věk!

 

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here