Rozvádí se snad každé druhé manželství a někdy lidé vzdávají svůj vztah velmi brzy. Jednou či dvakrát se nepohodnou a ihned běží k právníkům a stanou před sebou u rozvodového soudu. Když mají manželé děti, obvykle se snaží zůstat spolu alespoň kvůli nim. Děti potřebují mít kompletní rodinu a mnohdy spolu dospělci zůstávají i za cenu toho, že jim to spolu nesvědčí.

Zůstat nebo nezůstat?

Bohužel existují i taková manželství, kdy spolu dva zůstávají a trápí se. Komunikují spolu přes děti, nedělají spolu žádné plány, nejezdí na dovolenou, ale jsou spolu, protože tak je to přeci pro děti to nejlepší. Bohužel však zapomněli na to, že děti jsou zvídavé a mnohdy vnímavé. Za pár let děti odrostou, budou víc než doma se svými přáteli a později mohou odcházet na intr nebo rovnou do podnájmu.

A co pak rodiče? Vlastně dva lidé, kteří spolu nežijí, ale žijí vedle sebe. Soustředili se až tak moc na své dítě a jeho potřeby, že teď vlastně nevědí, co dál se životem. Jak dál žít, když dítě, o které se starali a které bylo středobodem jejich života, je pryč. Je tedy mnohem lepší ze vztahu odejít včas.

Dítě jako rukojmí

Ono je totiž pro dítě ve finále mnohem lepší, že žije sice v neúplné rodině, ale není okolo něj napětí, kde se pohybuje v prostředí výčitek a hádek. Namísto toho jej rodiče milují, každý z nich s ním tráví čas podle vlastního uvážení, podnikají spolu spoustu věcí a vzájemně se jako rodiče také respektují.

Nejhůř děti snášejí rozvod ve věku osmi až dvanácti let, takže je dobré, pokud se rozhodujete jít si svou vlastní cestou, udělat to hned, bez nutnosti čekat a poté způsobit mnoho problémů, kdy dítě bude na nenadálou situaci reagovat hůř, než tomu bude, když je malé a nemá z toho ještě pořádně rozum.

Sdílet